Petr Bende: Role otce pro mě znamená zodpovědnost, strach a nekonečnou lásku

8. 11. 2010

Zpěvák Petr Bende (33) prožívá šťastné životní období. V roce 2005 nastartovala jeho hvězdnou kariéru stříbrná příčka v pěvecké soutěži SuperStar, následovaly dvě desky, řada hudebních ocenění a hlavní role v muzikálu Hamlet. Před dvěma lety se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Zuzanou, která mu v dubnu loňského roku porodila syna Matyase. Jak sám říká, role otce jej dokonale změnila a rodina na pomyslném žebříčku priorit přeskočila hudbu.

Petře, co pro vás role otce znamená? Užíváte si ji?

Je to jako nová etapa života. Vše se teď točí kolem malého a přizpůsobuje se jemu. Užívám si to moc. Je nádherné, jak vnímáme jeho velké pokroky a změny, první kroky, první slova... Jsem moc rád, že jsem u všeho byl a tak si to budu navždycky pamatovat. Role otce pro mě znamená velký pocit zodpovědnosti, strach o někoho dalšího a nekonečnou lásku k Matymu.

Jak se o Matyase staráte? Přebalujete, krmíte, uspáváte...?

Žádné z těch věcí, co jste právě jmenovala, se nebráním a dělám je s radostí. Můj bratr, který je o devět let starší, má už dvě dospělé dcery, když mi bylo kolem třinácti, tak mě směle zapojoval do jejich hlídání. Takže malou praxi už jsem měl.

Máte spousty koncertů a určitě i dalších aktivit. Máte na rodinu vůbec čas? Jak jej pak společně trávíte?

Času je dostatek, i když více spíš v týdnu, protože na víkendy mám vždy koncerty. Takže to máme trochu převrácené. Snažím se svoji profesi skloubit s rodinou tak, abych vše stíhal a zároveň si užíval chvil s malým. Je pravdou, že ty tam je mé noční skládání písní. Dneska píšu věci spíš přes den a snažím se udržovat pro malého noční klid. (směje se) A jak společně trávíme čas? Procházky, výlety, koupání s malým v bazénech, jelikož je to velký plaváček, a letos jsme stihli i první společnou dovolenou.

Slyšela jsem, že jste byli v Tunisku. Jak váš patnáctiměsíční syn zvládl let?

Měli jsme z toho velkou obavu, jak bude zvládat start, jestli nebude plakat na celé letadlo atd. Musím říct, že to ale zvládl na jedničku. Před odletem si dal mlíčko, pak pokukoval z okna, když jsem startovali, a potom spokojeně prospal celý let, až při přistání poplakával, ale spíše proto, že jsme ho museli vzbudit a mít zase na klíně.

Jak jste jej během dovolené krmili? Neměli jste strach z tuniské stravy?

Měli jsme s sebou v podstatě jen sušené mlíčko a granulované čaje. Na zbytek jsme se spoléhali na hotelovou stravu a proběhlo to bez problémů. Jí už v podstatě všechno, takže polévky, rýže, brambory nebo kuřecí maso byly v pořádku a chutnalo mu. Trochu jsme se obávali, ale teď už víme, že nebylo třeba.

Co Matyáskovi nejvíce chutná?

Nejvíc má rád namíchané mléko a pak různé lahvičky s namixovanými jídly. Mimo to mu vaříme. Kuřecí maso na páře, brokolici, brambory a ráno si už vyžaduje chleba s máslem a šunkou nakrájený na kostičky. Je to gurmán! (směje se) Nedávno jsme ho nachytali u známých na návštěvě, jak se v tichosti cpe chipsy. Ani nedutal a to nám bylo podezřelé! Takže i ty nezdravé věci rád potají ochutná.

Jak vzpomínáte na manželčin porod, u kterého jste byl? Byl to pro vás silný zážitek?

Zažil jsem v životě hodně koncertů, na které nezapomenu. Myslel jsem si, že hudba a koncert třeba před deseti tisíci lidmi, kteří přišli opravdu jen na vás, je neskutečný zážitek. Ale! Po porodu jsem hodně přehodnotil své priority. Bylo to opravdu neskutečné a jsem moc rád, že jsem u toho mohl být. Jednak je otec přítomen i veškeré bolesti, kterou matka podstupuje, a taky mu není dítě dovezeno domů jako dárek. Máme se ženou společný zážitek. Oba víme, jak to probíhalo, a vážíme si o to více jeden druhého, s díky za třetího.

Jste s manželkou hodně starostliví rodiče?

Myslím, že jsme, ale ne nijak přehnaně. Žena je více realistická a já mám asi větší strach. Je to podvědomí. Už se nebojíme jen sami o sebe, ale o nás tři.

Dá se říct, že vás role otce nějak změnila? Zůstal jste po svatbě a narození syna stejným člověkem?

Určitě mě trochu změnila. Víc jsem zbrzdil. Snažím se lépe si plánovat čas opravdu jen na rodinu. Někdy máme s malým, jak já říkám, „tatínkovský den“, kdy ráno po probuzení vyrážíme na pánskou jízdu bez maminky a vracíme se až navečer. Je to super.

Co všechno už Matyas umí?

Je to opravdu šikulka. Chodí tak asi dva a půl měsíce, mluví nejrůznější slova jako „mama, tata, auto, balon, čau“, i když trošku po svém. Je až neskutečné, jak se začínáme dorozumívat, vlastně si i popovídáme. Dělá obrovské pokroky.

Zpíváte mu, snažíte se v něm rozvíjet hudební sluch?

Hrál jsem na kytaru a zpíval mu, už když byl v bříšku. Myslím ale, že se tak nějak rozvíjí sám. Ve své pracovně mám několik kytar, piano a bicí, a tak každé ráno volá „lálá“, tak on říká kytaře, a běží si ke mně drnkat na kytaru a srandovně u toho tančí. Dostal už svoji první kytaru a bubny, které zbožňuje asi ze všeho nejvíce.

Kdo ve vaší rodině bude vychovávat a kdo rozmazlovat?

Budeme se snažit to nerozdělovat. Bylo by dobré, aby to zůstalo rovnocenné, a ne aby dítě chodilo k jednomu pro pomazlení a druhý byl za toho přísnějšího. I když je pravda, že už si to asi vybral sám - za maminkou se chodí více mazlit. (směje se)

Bude mít Matyas sourozence? Přál byste si holčičku?

Holčičku bychom si přáli, ale prozatím ji neplánujeme, až tak za pár let.

Čemu se v současné době, kromě rodiny, věnujete? 

Zrovna končí léto a s ním festivalové období, při kterém křižujeme celou republiku. Je to skvělé, až tedy někdy na ty nevypočitatelné vrtochy přírody a deště.

A můžeme se těšit na novou desku?

Zrovna dokončujeme DVD a live desku, která vyjde letos v říjnu. Je to záznam našeho vánočního turné z minulého roku. Objeví se tam pár nových písní, akustické úpravy skladeb z obou desek a řada zajímavých hostů jako cimbálová muzika Grajcar, pěvecký sbor, můj táta, se kterým si zazpívám, a Wabi Daněk a naše netradiční propojení. Myslím si, že je na co se těšit. Navíc to bude dvojdisk (DVD a CD) za cenu jednoho. Takový náš dárek pro věrné fanoušky. A v prosinci bude následovat velké vánoční turné, kde desku pokřtíme.

Co vám v poslední době dělá největší radost? Je-li na prvním místě syn, co je na druhém?

Největší radost mám, když má radost malý. Jeho rozzářené oči a veliký úsměv, tak to je pro mě radost v srdci. Mimo rodinu samozřejmě neopomenu hudbu, která mě celý život naplňuje.

Foto: archiv Petra Bende, www.petrbende.cz