První dny dítěte v mateřské škole

9. 11. 2010

Ze zkušenosti dětského psychologa a ředitelky mateřské školy PhDr. Václav Mertin, dětský psycholog, vyučuje pedagogickou, školní a poradenskou psychologii na katedře psychologie FF UK, je autorem mnoha publikací, např. „Na co se často ptáte – ze zkušeností dětského psychologa“. Mgr. Vlasta Vychodilová má třicetiletou praxi v předškolním vzdělávání a osmnáctým rokem pracuje jako ředitelka mateřské školy, v současné době jedenáctitřídní MŠ s 277 dětmi. Každý rok přijímá do školky ty nejmladší děti a třídu nejmenších také jako učitelka vede.

Je nutné, aby dítě navštěvovalo mateřskou školu?

Psycholog: Z hlediska rozvoje předškolního dítěte a uspokojování jeho potřeb si neumíme představit lepší výchovu než v rodině. Vždyť nejde jen o to dítě nakrmit, ohlídat, aby nedošlo k úrazu, ale také mu předat znalosti, city, postoje k životu a k lidem, životní hodnoty. Rodiče jistě dítě neučí jako ve škole, vše mu předávají mnohem jednodušším způsobem – tím, že si s ním povídají, hrají, pracují, že s ním žijí, jednoduše s ním jsou. Dítě je má rovněž možnost podstatnou část dne pozorovat. Proto jsou efektivnější než jakákoli instituce.

Ředitelka: Školka je pro dítě nejen zábava, zážitek, nově nabytá zkušenost, dovednost. Mimo to dítěti poskytuje kompetence k učení, proto maminkám rozhodně doporučuji, i když u nás není předškolní vzdělávání ze zákona povinné, aby dítě alespoň rok před nástupem do základní školy mateřskou školu navštěvovalo.

Od kolika let by dítě mělo chodit do školky?

Psycholog: Pro děti starší dvou let už se svět mimo rodinu otevírá mnohem víc. Přestože je domov stále tou výchozí základnou, dítě už se nepohybuje pouze na trase postýlka-máma nebo obývák-kuchyň, rozšiřuje se jeho akční rádius, má mnohem víc znalostí a dovedností, začíná se zajímat o věci a sociální vztahy i mimo rodinu. Jedním takovým předmětem zájmu jsou vrstevníci. V české společnosti panuje názor (a jistě není nerozumný), že přibližně od tří let může, nebo dokonce má dítě část času trávit i mimo rodinu, v péči cizích osob, ve společnosti dalších dětí.

Ředitelka: Běžně od tří, dnes často od dvou let. V naší školce třídy s nejmladšími dětmi vždy obsazuji nejzkušenějšími učitelkami, první rok dítěte v MŠ je totiž tím nejdůležitějším, je to první krok k socializaci.

Co je základem rychlé adaptace dítěte ve školce?

Psycholog: V první řadě jde o pohodu mámy (obou rodičů). Jestli je spokojená, že zase může chodit do práce, že má dostatečné sociální kontakty, že nemusí celý den řešit pouze papání a čurání a kakání, že o dítě je dobře postaráno, pak se zvyšuje pravděpodobnost, že i dítě přijme školku. Jestliže je matka nespokojená, má pocity viny a raději by byla s dítětem, pak je větší pravděpodobnost, že dítě tuto nejistotu i pocity viny vycítí a adaptace bude ještě složitější. Jsou velké rozdíly v tom, jak si děti zvykají na novou situaci. Jako rodiče bychom už měli mít určité zkušenosti s dítětem z dřívějška a vědět, že když ještě po třech týdnech není zvyklé, tak to není nic znepokojujícího.

Ředitelka: Nejdůležitější v procesu adaptace dítěte je počáteční oboustranná důvěra mezi učitelkou a dítětem, ale i učitelkou a rodiči. Dnes jsou rodiče více informovaní než dříve, školku si vybírají, často prohlížejí její webové stránky, rozhodují se podle vzdělávacího programu, nadstrandardních aktivit, mnohdy i podle personálního obsazení. Je tedy dobré, aby se rodiče předem informovali a zvolili pro své dítě to, co považují za nejlepší. Proces adaptace dítěte ve školce může být bezproblémový, ale také složitý a zdlouhavý. Někdy může trvat až dva měsíce, než si dítě na nové prostředí zvykne. Pokud školka rodičům tuto možnost nabídne, osvědčilo se mi pobýt první dny s dítětem ve třídě, aby i rodiče získali pocit bezpečí a jistoty a poznali režim školky. I pro dítě je daleko přirozenější, když se seznamuje s novým prostředím a má za zády maminku. Učitelka tak může s rodiči probrat jejich očekávání, konzultovat požadavky a potřeby dítěte. Doporučuji maminkám, aby učitelky seznámily se všemi návyky a zvyklostmi dítěte, aby jejich adaptace byla snazší.

Co mají rodiče dělat, aby dítě chodilo do školky rádo?

Psycholog: Vyladění dítěte ohledně mateřské školy by mělo být vždy pozitivní. Určitě k tomu nepřispívá ranní spěch a nervozita – jestliže začíná dítě chodit do školky, měli by i rodiče chodit trochu dřív spát, aby ráno byli v lepší kondici než obvykle. Každý den by měli rodiče do školky přinést dítěti nějaký dáreček. Mám na mysli zejména symbolické dárky, maličkosti, „hlouposti“, někdy i něco dobrého k jídlu. Podstatnější na tom je já jsem ti něco přinesl, než co to je. Dárek je i to, že se rodiče zajímají, co bylo ve školce. Nekladou ovšem dítěti nedůležité otázky co jste měli k jídlu, na které leckdy dítě ani neumí odpovědět, ale důležité s kým sis hrála, vzala sis ten modrý kočárek? Důležité je všechno vyposlechnout, pochválit, divit se. Rodiče by měli sdílet nadšení dítěte i jeho rozhořčení.

Ředitelka:  Dávejte mu najevo, že ve školce není za trest nebo proto, že na něj nemáte čas. Voďte jej do školky s tím, že je to pro něj zábava a nový zážitek. Je dobré, když si dítě z domova přinese svoji oblíbenou hračku, polštářek na odpolední odpočinek apod. Zpočátku by se dítě nemělo nutit do činností a hry. Není nic divného na tom, když vám učitelka první týden řekne, že dítě jen sedělo a pozorovalo dění. Neznamená to, že se dítěti ve školce nelíbí, jen v sobě zatím nemá tolik odvahy. Proto večer doma dítěti neříkejte, co má a nemá druhý den dělat. Povídejte si s ním, co ve školce vidělo, co se mu líbilo, ale neklaďte na něj požadavky, že si musí hrát a zapojovat se do činností. Učitelky samy děti do režimu školky časem přirozeně zapojí.

Co když dítě po odchodu rodiče ze školky pláče?

Psycholog: Ranního pláče dítěte bych se úplně nebál, vždyť i dospělí při některém loučení uroní slzu. Podstatné je, co se děje poté, co máma odejde. Jestli se dítě po chvíli zapojí do hry, nic bych neřešil. Důležité je, aby rodiče dítě nepodvedli: když ráno slíbí, že přijdou po obědě, pak prostě přijít musí.

Ředitelka: Setkávám se s tím, že maminky mnohdy snáší odloučení od dítěte hůře než dítě samotné. Rodiče by ale měli důvěřovat profesionálům, není nutné každou hodinu telefonovat. Někdy maminky odcházejí od dítěte za velkého pláče, ale sotva se za nimi zavřou dveře, učitelka dítě zabaví, dítě ztratí pojem o čase, najde si zábavu mezi vrstevníky, zapojí se do činností a hry a čas strávený ve školce mu uteče daleko rychleji než vystresované mamince v práci. Také není vhodné, aby se maminka po rozloučení s dítětem opakovaně vracela do třídy a snažila se ubezpečit, že je dítě v pořádku. Učitelky vědí, co mají dělat. Kdyby nastal skutečný problém, matce by zatelefonovaly. Nemělo by vás zarazit ani to, když si přijdete pro dítě a ono se rozpláče, když vás uvidí, je to přirozená reakce. Hlavně dítě nelitujte, že muselo být přes den samo bez vás, to mu rozhodně neprospěje!