Neposedí, stále mluví… Je hyperaktivní?

13. 8. 2010

Pořád zlobí, říkají některé maminky o dětech, které mají problémy s chováním a pozorností už od brzkých let. Nemusí se však vždy jednat o neukázněnost, dítě může být tzv. hyperaktivní, a mít tak na zlobení s trochou nadsázky „papíry“.

Na druhou stranu se ale hyperaktivita stala zaklínadlem, které používají někdy i ti rodiče, jejichž děti ničím podobným netrpí. Mnoho normálních, šťastných dětí jednoduše překypuje energií, aniž by se muselo jednat o ADHD, jak se hyperaktivita odborně označuje. Jde o zkratku anglického označení Attention Deficit Hyperactive Disorder, tedy poruchy pozornosti a chování.

Odpověď na to, jak hyperaktivitu rozpoznat, není nijak zvlášť jednoduchá. U různých dětí může mít různou intenzitu, přesto však jsou některé příznaky společné.

Symptomy hyperaktivity

Nedostatek koncentrace: Hyperaktivní děti se těžce soustřeďují a mají tendenci neustále těkat, něco dělat, ani chvíli nezůstávat v klidu. Nejsou schopny dlouho sedět a neumějí vykonávat soustavnou práci či si delší dobu hrát. Samozřejmě, spousta rodičů si řekne, že popsané chování sedí přesně na jejich dítě. Jak tedy poznat, že je něco špatně? Všímejte si dalších příznaků.

Neobvyklá agresivita: Sledujte, jak dítě vychází při komunikaci se svými vrstevníky. Děti s ADHD se projevují agresivněji, např. při hře. Častěji se perou, i z malicherných důvodů.

Podcenění nebezpečí: Podobně se chová většina dětí, příliš si nevšímají hrozících rizik, ovšem u hyperaktivních dětí bývá nebezpečí úrazu ještě vyšší.

Až příliš impulzivní: Tento příznak doplňuje obrázek popisovaného společenského chování hyperaktivních dětí. Skáčou do řeči, plácnou něco i v okamžiku, kdy by měly být zticha.

Emocionální a intelektuální nezralost: Hyperaktivní děti se mohou zdát emocionálně méně vyzrálejší než jejich vrstevníci, ale opět - podobný symptom je velmi těžké rozpoznat. Děti se vyvíjejí různě a ve skupině stejně starých dětí se mohou různí jedinci chovat výrazně odlišně, a přesto hyperaktivitou netrpět. Ve školním kolektivu jsou rozdíly výraznější, hyperaktivní děti často zaostávají za spolužáky, neboť se nedokážou natolik soustředit.

Zapomnětlivé a neohrabané: Jistě, děti ničí a ztrácejí věci, to není nic nového. Hyperaktivní děti však bývají přesto zapomnětlivější a neohrabanější než ostatní.

Vyžadují neustálou pozornost: Z výše uvedeného vyplývá, že hyperaktivní děti vyžadují maximální pozornost a rodiče či učitelé s nimi musí trávit více času než s jejich vrstevníky.

Pokud máte pocit, že jste vyhmátli jeden ze zmiňovaných příznaků, uklidněte se a zhluboka nadechněte. Jeden příznak nic neznamená. Pokud se však objevuje více zmíněných symptomů, navíc po delší dobu, možná je vaše dítě opravdu hyperaktivní. Diagnostikovat hyperaktivitu však není jednoduché a rozhodně není pouze v silách rodičů. Spoléhejte na odborníky. Nejdříve se poraďte s pediatrem, který situaci zhodnotí a určí další postup.

Je hyperaktivní, co máme dělat?

Nejdůležitější je pochopit, že hyperaktivita je neurologický problém, v žádném případě se nejedná o pochybení ve výchově. Rodiče by si neměli navzájem cokoliv vyčítat, hyperaktivitu svým přístupem k dítěti nezpůsobili ani oni, ani nikdo jiný.

Podstatná je trpělivost, děti s touto poruchou nemusí být ani fyzicky divoké, ale mohou mít potíže ve škole, při hře či domácím učení. Problémy mají hyperaktivní děti i v nejrůznějších kroužcích, v nichž už se počítá s jistým samostatným jednáním. Rodiče musí udržet nervy na uzdě a nereagovat podrážděně.

Důležitá je také spolupráce rodiny hyperaktivního dítěte a školy, do níž dochází. Situaci lze zvládnout komunikací a podporou, kterou dítěti projevují jak doma, tak i mimo domov. Pokud ve škole nenajdete pochopení, zkuste ve svém okolí vyhledat jinou, která k hyperaktivním dětem přistupuje bez předsudků.

A jak tedy přistupovat k hyperaktivním dětem? Především je potřeba předcházet situacím, které mohou vést k problémům. Důležité je dítěti rozdělit práci a hraní na krátké intervaly proložené dostatečným odpočinkem. Sportovní kroužky však hyperaktivním dětem příliš nesvědčí, jejich mentalitě vyhovuje spíše spontánní pohyb.

Mohou pomoci léky?

Léky mají v léčbě hyperaktivních dětí malou, ale důležitou roli. Medikamenty, jako například Ritalin, dokáží dítě zklidnit. Samo užívání léků však situaci nezlepší.

„S dítětem je nutné pracovat, musí cítit jistotu a důvěru v bezpečném prostředí, mít harmonický domov. Také je nutné dodržovat vytyčená pravidla. Pokud má hyperaktivní dítě uspořádaný svět a život, cítí se v něm jistější,“ líčí Iveta, maminka jedenáctiletého hyperaktivního „rošťáka“ Honzy.

„Před tresty dávejte přednost odměnám, přesto pokud zvolíte trest, musí přijít hned. Práce s hyperaktivními dětmi může trvat i dlouhé roky a je to vážně řehole vyžadující velkou porci sebeovládání. Jsem ale přesvědčená, že výsledek bude stát za to,“ dodává Iveta.