Hamánek - 0-4 měsíce

Posaďte se do potemnělé místnosti a počkejte, dokud si oči nepřivyknou na šero. Po chvíli začnete rozeznávat obrysy předmětů kontrastující s pozadím. Nic víc nevidíte. Asi takhle vnímají svět oči nejmenší miminka, jenom světleji. Zrak se vyvíjí ještě dlouho po porodu a trvá šest až osm let, než dozraje na úroveň dospělého člověka.

Magazínu Hamánek poskytla exkluzivní rozhovor o mateřství půvabná herečka Andrea Růžičková, která se u nás proslavila rolí v seriálu Vyprávěj (ještě pod svým dívčím příjmením Kerestešová). S manželem Mikolášem Růžičkou nyní prožívají nejkrásnější životní období, kdy jsou zamilovaní nejen do sebe, ale především do svého syna Tobiáše, který se jim narodil loni v létě.

Vaničkování, neboli plavání a cvičení s miminky v „dospělácké“ vaně, se v posledních letech těší čím dál větší oblibě. Proč se jedná o skutečně užitečnou aktivitu, kterou stojí za to s miminkem provozovat?

„Pořád jen uklízím. Každý den tím strávím nejmíň tři hodiny,“ stěžovala si kamarádka Jana, maminka dvou předškolkových dětí, která si doma přivydělává překlady odborných textů. „S manželem se kvůli nepořádku v bytě obden hádáme.“ Když jsem jí navrhla, aby si pořídila paní na úklid, jen zdvihla oči v sloup. „Prosím tě, do toho našeho 2+1? Nejsme žádná honorace!“

Rodiče novorozených miminek mají pocit, že hlavní náplní dne je výměna plenek. Přebalovací pomůcky proto tvoří velkou část výbavičky pro miminko. Zatímco někomu stačí obyčejná přebalovací podložka, ubrousky a krém na zadeček, některé domácnosti jsou vybavené speciálními koši na pleny a jinými vychytávkami.

U kávy se o nich nemluví. A někdy se to nehodí ani po dvou deci vína. Co si myslíte o mateřských tabu, která si maminky nechávají pro sebe a svěří se s nimi jen nejbližším osobám?

Manipulace s miminkem, jako zvedání, nošení, chování, pokládání, tišení při pláči, přetáčení, přebalování, koupání – tomu všemu se souhrnně říká handling. Veškeré naše doteky by měly respektovat psychomotorický vývoj miminka a jeho potřeby.

Málokdy se stydím tak, že bych se nejraději propadla do země. Po té čtyřhodinové cestě do Hurghady jsem ale měla chuť zahrabat se nejmíň metr do země. To ovšem nešlo, protože jsme se nacházeli na palubě letadla. Cestující, kteří při vystupování míjeli naši uličku, měli vesměs stejné reakce. Někteří utrousili „fuj“, jiní zdvihli pohoršeně obočí, jedna paní vyjekla. Neusmívala se ani letuška, kterou jedenapůlletý Máťa polil během letu limonádou. Pod sedadly byla hotová spoušť, která vyjadřovala synkovu nespokojenost s výběrem dopravy. A to jsem se vážně moc snažila, aby to klaplo. Dlouho, ale opravdu dlouho potom jsem se s Máťou do letadla neodvážila.

Sedím zasněně nad katalogem cestovní kanceláře, která slibuje, že mě vezme za hranice všedních dnů. Bílý písek se střídá na obzoru s blankytně modrým mořem, já v hedvábné tunice a květy ve vlasech ležím na lehátku a líně usrkávám z exotického drinku.

Maminky se často ptají, jak na první příkrmy. Kdy začít, kolik by mělo děťátko sníst, nutit ho do jídla? Abychom vám ulehčili zavádění příkrmů, zodpověděli jsme pro vás sedm nejfrekventovanějších dotazů.

Člověk by řekl, že tohle téma už je tak obehrané, že nikoho nezajímá. A přesto na něj s kamarádkami narážíme zas a znovu. Tchyně! „Když zjistila, že nosím malého v šátku, volala našim a ptala se, jestli nám nemá přidat na kočár,“ směje se Jitka. Ale známe to. Stokrát nic může umořit i zkušenou matku. Namísto psychoterapie jsme s kamarádkami nad skleničkou vypracovaly typologii tchyní. Jen tu ideální jsme do seznamu nezahrnuly. Je totiž příliš nudná. Laskavá stařenka, která se nikdy na nic neptá, peče povidlové buchty, kdykoliv ochotně pohlídá a bydlí tři sta kilometrů daleko.

Zatímco některé děti se cíleně snaží odlišit od ostatních, jiné by daly cokoli za to, aby byly stejné jako ostatní, aby neměly ten velký předkus, odstáté uši, jizvy po operaci… Nízké sebevědomí dítěte s vadou na kráse často podlomí ještě více šikana ve škole nebo ve školce. Jak se chovat k dítěti, aby mělo jistotu, že ve vašich očích je tím nekrásnějším?

Jana Doleželová je ženou mnoha rolí. Začínala jako modelka, v roce 2004 se stala vítězkou soutěže Miss ČR a uspěla i v řadě mezinárodních soutěží krásy. Přitom stále studovala, získala titul doktorka farmacie a vedla vlastní lékárnu. Vedle toho se začala věnovat moderování, občasnému herectví, tančila v soutěži Star Dance, cestovala a aktivně sportovala. Všechny tyto role však zastínila ta pro ni nejdůležitější a nekrásnější – role maminky. V červnu roku 2017 se s partnerem Davidem stali rodiči holčičky, kterou pojmenovali Veronika.

„Pes a dítě! Vy jste se snad zbláznili!“ vykřikla dramaticky tchýně. Tak popisuje maminka desetiměsíčního chlapečka reakci rodinných příslušníků na oznámení těhotenství. Děti a zvířata žijí v mnohých rodinách v naprosté harmonii. Pes nebo kočka se mohou stát věrnými dětskými přáteli a ochránci, ať už byli součástí rodiny ještě před příchodem miminka, nebo přišli do rodiny později na přání dítěte.