Mami, kde mám tátu? Tuto bolestnou otázku pravděpodobně jednou uslyší každá maminka, která vychovává své dítě sama. Nepřítomnost otce v rodině začne vrtat v hlavě dítěti už kolem třetího roku a maminka na jeho zvídavost musí být připravena.
Dvě z pěti dětí bez otce
Statistiky uvádějí, že asi dvě z pěti dětí u nás vyrůstají bez svých otců. Příčiny jsou různé – mezi nejčastější patří rozvod (nebo rozchod) rodičů a následné soudní svěření dítěte do péče matky, v menší míře to je soběstačnost matek, které se dobrovolně rozhodnou vychová vat dítě samy, a také bohužel tragická událost v rodině. Ať je důvod odchodu otce od rodiny jakýkoli, jisté je jedno – dítě se s tím špatně vyrovnává a otec mu v dětství chybí. Stejně jako matce, která svůj smutek, vztek a další emoce vzniklé rozpadem partnerského vztahu často přenáší právě na dítě.
Dětem 35leté Kláry, Maxovi a Sáře, byly dva a pět roků, když rodinu zasáhla těžká rána osudu. Jejich otec se stal účastníkem autonehody a na následky těžkých zranění zemřel. Klára tuto informaci nedokázala přijmout, zhroutila se a o děti se měsíc starali prarodiče. Když se Klára za pomoci psychiatrů a rodiny dala dohromady natolik, aby byla schopná o ně pečovat, stála před životní otázkou – co teď bude dál.„Vůbec jsem nevěděla, jak řeknu dětem, že jejich tatínek už není. Max byl ještě malý, ale Sára se samozřejmě ptala, kde je. Paní doktorka mi radila, že nemám lhát, že se dětem musí říkat pravda, i když zaobalená do hezkých slov,“ říká Klára.
Kláře pomohla v nejtěžších chvílích rodina a především oba dědečkové. Děti s nimi tráví spoustu času a Klára prvně po třech letech od tragické události dokáže nahlas vyslovit myšlenku, že nechce zůstat sama.„Pořád je to čerstvé a zatím si nedokážu představit, že by byl po mém boku jiný muž než Marek, ale možná, snad, se jednou tento pocit změní. Nechci zůstat sama. Děti budou potřebovat úplnou rodinu,“ uzavírá Klára opatrně.
Psychologové míní, že stěžejní věk, kdy dítě vnímá odchod rodiče (trvalý nebo z důvodu rozvodu), jsou zhruba 3–4 roky.„Pro tří- až čtyřleté dítě je skutečnost, že otce ztratilo, větší trauma, než když ho nepoznalo,“ uvádí psycholožka Marta Boučková. Školní děti nesou ztrátu nebo odchod otce velmi těžce. Následkem toho trpí jejich psychika. Děti se uzavřou do sebe, nebo naopak začnou být nezvladatelné, zlobivé, zhorší se jejich prospěch ve škole, některé děti mají stavy úzkosti, noční můry, trpí nespavostí…
V těchto situacích by matka neměla být na výchovu sama. Pomáhat by jí měla rodina a především mužská autorita, ať už je to dědeček, strýc, nebo třeba rodinný přítel. Místo otce (partnera) může vyplnit i jiný muž, třeba učitel ve škole, trenér sportovního kroužku… Nebude sice o dítě každodenně pečovat, ale může být jeho vzorem v jiném smyslu, dítě v něm uvidí autoritu a další mužské přednosti jako sílu, rozvahu, obratnost, smysl pro humor a další. „Matka by se neměla uzavírat do sebe, až největší smutek nebo zklamání odezní, měla by si pokud možno najít nového partnera,“ říká psycholožka Marta Boučková
Osud se nemazlil ani s 42letou Radkou. Když bylo její dceři Anetce 8 let, dostal její manžel, otec Anetky pracovní nabídku v Německu. Domů se vracel nejdříve na víkendy, pak jednou měsíčně a nakonec Radka zjistila, že za vším je nevěra. Radek má v Německu ještě jeden vztah. Nejdříve se situaci snažila rozumně vyřešit, byla trpělivá a doufala, že se Jirka k rodině vrátí, ale opak byl pravdou. Jednoho dne Jirka přijel domů a se smutnýma očima Radce oznámil, že se do své německé kolegyně zamiloval a chce se rozvést,“ vzpomíná Radka.
Anetka byla svěřena do péče matky a Jirka se odstěhoval do Německa, kde si později založil novou rodinu. Dodnes se Radka nedokáže smířit s tím, že obě holky opustil a pořídil si druhé dítě. Desetiletá Anetka už byla dost velká na to, aby situaci vnímala podobně jako její maminka. Obě na otce zanevřely a vytvořily si doma jakýsi„dívčí klan“, který zbrojí proti všem mužům.„Dnes už vím, že to nebyl správný postoj. Nemluvila jsem před Anetou o otci hezky, v jejích očích jsem z něj udělala darebáka a ona s ním má dodnes špatné vztahy, nevídají se, ona odmítá jakékoli zprávy a dárky od něj, stal se pro ni cizím člověkem,“ vysvětluje Radka.
Radka prošla vývojem, kterým si prochází řada matek – samoživitelek. V životě je čeká spousta nástrah a k nim patří mimo jiné nezdravá fixace na dítě. Matky, které dítě vychovávají samy, mají tendence být mu spíše kamarádkou než přísným rodičem. Nesmějí však zapomínat na to, že jsou především rodičem a že jejich rolí je v první řadě vychovávat. Aby se pouto mezi single matkou a dítětem trochu oslabilo, odborníci doporučují zapojit do výchovy širší rodinu, především prarodiče.
Důležité také je, aby ženy, které manžel nebo partner opustil, o něm před dítětem nemluvily negativně. Je sice těžké udržet v sobě zlobu, ale děti by neměly dostávat formaci, že„všichni muži jsou nespolehliví, nevěrní a lžou“. Dítě by mělo vyrůstat s vědomím, že ženy a muži jsou stejně hodnotní, oba jsou v rodině stejně důležití a každý má svou potřebnou roli. Jinak řečeno – i když s námi tatínek nežije, pořád je tvým otcem a má tě rád. Pokud toto ženy nedokáží, mohou se vystavit pozdější problémům, například dcera bude nedůvěřivá a jednou si bude těžce hledat partnera, ze syna bude„mamánek“, nebo v některých případech dítě začne vinit z rozchodu rodičů matku…
Nejvyšší rozvodovosti ČR dosáhla v roce 2010, kdy se přiblížila 50 %. Pravdivě se tak říkalo, že se rozvádí každé druhé manželství. Od roku 2013 se počet rozvodů lehce snížil, stále ale 45–47% manželství skončí rozvodem.
Hamánek č. 16, léto 2014
Foto: shutterstock.com
Mám v živé paměti obrázek batolete navlečeného v kombinéze, které se hystericky zmítá v kaluži rozbředlého sněhu mezi střepy po silvestrovské veselici. Nacpat ho do kočárku je prakticky nemožné. Ale bez něj se nehneme ani o centimetr. Co teď?
Dva dny ve školce po nemoci a pak zase týden doma s velkou rýmou a bolavým ouškem. Tak se to táhne celý podzim a zimu, někdy i jaro. Dítě se doma nudí, matka šílí, dětská lékařka jen opakuje, že je to v prvních školkových letech normální. Co s tím?
Strávila jsem jeden prázdninový týden na chatě s kamarádkou, jejím ročním synkem a pytlem rohlíků. Rohlík zvaný lidově „gumák“ se totiž ukázal jako nejlepší lék na všechny strasti batolete.
Některé otázky je lepší nepokládat. Zvlášť pokud proti vám stojí nastávající maminka po probdělé noci, která už si sotva vidí na špičky u nohou. Pozor, hormony dokáží hodně. Nedivte se, že některé těhotné jsou ostré jako břitva!
Hledáte místo, které bude odpovídat vašim náročným požadavkům a které poskytne prostor i pro vaše děti?
Pokožka miminka je velmi citlivá a náchylná k nejrůznějším alergickým reakcím, vyrážkám a ekzémům, proto je nezbytné dbát na správnou péči o jeho oblečení, abychom předcházeli podráždění. Jak správně prát a žehlit oblečení pro miminka?
Každá milující maminka chce pro své děťátko jen to nejlepší, a to se týká samozřejmě i jídla. Některé maminky připravují domácí stravu a doplňují ji kupovanou kojeneckou výživou, jiné příkrmy převážně kupují a občas něco uvaří. Ty se někdy setkávají s názorem, že to pro jejich dítě není dobrá volba. Vybrali jsme několik nejčastějších argumentů proti kupované kojenecké výživě a pokusili se na ně odpovědět. Vycházeli jsme při tom z postupů při výrobě Hamánkových kojeneckých výživ.
A zase pláč a skřípění zubů. To druhé v mém podání, protože dvouměsíční Máťa nebyl ještě chrupem vybaven. To bude tím kozím sýrem s brusinkami, míní moje matka, babička vřeštícího kojence. Snědla jsi večer topinku s česnekem, připomíná mi včerejší prohřešek rozespalý manžel. Neměla jsi k obědu čočku? Sýr? Brokolici? Utopence? Brambory? Nakládané okurky?
