Azylový dům pro matky s dětmi – místo, kde se obyvatelky každoročně mění. Důvody jejich příchodu jsou různé a přitom podobné. Bydlí tu ženy s dětmi, které přišly o domov, o partnera, nemají dostatek peněz, žádné zázemí, neumějí se o sebe postarat… Azylový dům pro matky s dětmi je jejich jediným útočištěm, aby nemusely se svými dětmi zůstat na ulici.
Nejčastějšími obyvatelkami azylových domů jsou mladé ženy, ve většině případů ty, jež otěhotněly nechtěně. Nemají rodinné zázemí, často vyrůstaly v dětských domovech. Najdou se tu však i ženy starší, které přišly o manžela, bohužel i ženy se zkušeností s domácím násilím. V azylových domech jsou podobně jako v jiných sociálních zařízeních čekací doby na přijetí, přednostně se řeší ty nejkrizovější případy. Po přijetí musí matky dodržovat zdejší pravidla, o své děti se starat (ty starší vodit do školy), stejně jako o poskytnutou bytovou jednotku, za kterou musí platit, avšak nijak závratnou částku. Azylové domy dělají vše pro to, aby matky s dětmi připravily na běžný budoucí život. Matky si tu samy vaří, perou, žehlí, uklízí, spousta azylových domů jim pak nabízí nejrůznější programy včetně přednášek na téma dluhy, závislosti, výchova dítěte apod. Výjimkou tu nejsou ani velmi mladé matky, které ještě nemají dokončenou střední školu – těm je obvykle zajištěno hlídání, aby mohly školu dostudovat.
Azylové domy poskytují matkám s dětmi zázemí po dobu nejdéle jednoho roku, v průběhu pobytu si ženy zažádají svou městskou část o přidělení sociálního bytu, v případě dostatku financí o podnájem. Pokud jejich žádosti není do jednoho roku vyhověno, sociální pracovnice pomáhají sehnat ubytování v jiném azylovém domě. V některých případech se může smlouva v azylovém domě prodloužit na více než jeden rok, záleží na individuální situaci a jejím posouzení.
Denisa nikdy nepoznala své rodiče, vyrůstala v dětském domově. „Odnesla jsem si nechtěný suvenýr z jednoho nepodařeného večírku, bohužel jsem neznala ani příjmení toho muže,“ zpytuje svědomí Denisa, která zůstala bez domova, s malou Nikolkou v břiše. Až do porodu bydlela střídavě u kamarádek a známých, a když se Nikolka narodila, požádala o byt v azylovém domě. Měla štěstí, ani nemusela dlouho čekat a byla přijata. Dnes je Nikolce sedm měsíců a obě jsou v azylovém domě spokojené. „Nic mi tu nechybí,“ říká Denisa a vyjmenovává všechny služby, které jí azylový dům poskytuje. Sociální pracovnice se tu všem matkám s dětmi, které přišly o střechu nad hlavu, věnují a snaží se s nimi řešit jejich krizovou situaci. Cílem je připravit je na plnohodnotný život, pomoci jim najít nové bydlení a osamostatnit se. „Moje sociální pracovnice mi pomáhá s vyřízením sociálních dávek a dalších dokladů, taky společně hledáme byt, kde bych mohla být v podnájmu,“ říká Denisa a doplňuje, že jiným matkám sociální pracovnice pomáhají s evidencí na úřadu práce, řeší jejich dluhy a případné splátky, těm, které mají starší děti, pomáhají najít školku, školu, zaměstnání, těm, které mají soudní spory, zase dělají doprovod k soudu apod.
Jiný příběh vypráví o generaci starší Hanka. Ta se uchýlila do azylového domu doslova po útěku od svého manžela. Několik let ji ustavičně bil a týral. Když prvně udeřil i jejich 3letého syna, Hanka se odhodlala zavolat na Linku bezpečí a rozjel se kolotoč pomoci, který vyústil v udělení bytu v azylovém domě. „Byla jsem úplně na dně, už jsem nedokázala skrývat modřiny, které mi manžel způsoboval, chtěla jsem odejít, ale neměla jsem kam, neměla jsem dost peněz na to, abych si našla svůj byt, Tomáškovi platila školku a sama si našla práci,“ popisuje. Pracovnice ze sociálního odboru jí pomohly situaci vyřešit. Na čas se Hanka s Tomáškem ubytovali v azylovém domě, kde jí pomohli vyřídit rozvodové papíry, následné alimenty od otce, našli pro syna místo ve školce a Hanka si po pár měsících sehnala práci, v níž se brzy nato seznámila se svým současným manželem. „Byla jsem v azylovém domě osm měsíců, které mi úplně změnily život. Začala jsem žít nový život, našla jsem si kamarádky a hlavně nový vztah. Bez pomoci sociálních pracovnic bych to nedokázala,“ říká Hanka a na závěr.
Jestliže jste se vy, některá z vašich kamarádek, známých či třeba sousedek dostaly do podobně nepříjemné situace, obraťte se na odbor sociální péče nebo rovnou na některý z azylových domů. Kontakty a jejich přehledy najdete na www.azylovedomy.cz, další rady také na www.odchazim.cz. Azylové ubytování s utajenou adresou pro oběti domácího násilí a jejich děti zprostředkovává organizace ROSA (Více na rosa-os.cz). Pomohou vám také pracovníci na Lince bezpečí 116 111.
Hamánek č. 13, podzim 2013
Foto: Shutterstock
Mám v živé paměti obrázek batolete navlečeného v kombinéze, které se hystericky zmítá v kaluži rozbředlého sněhu mezi střepy po silvestrovské veselici. Nacpat ho do kočárku je prakticky nemožné. Ale bez něj se nehneme ani o centimetr. Co teď?
Dva dny ve školce po nemoci a pak zase týden doma s velkou rýmou a bolavým ouškem. Tak se to táhne celý podzim a zimu, někdy i jaro. Dítě se doma nudí, matka šílí, dětská lékařka jen opakuje, že je to v prvních školkových letech normální. Co s tím?
Strávila jsem jeden prázdninový týden na chatě s kamarádkou, jejím ročním synkem a pytlem rohlíků. Rohlík zvaný lidově „gumák“ se totiž ukázal jako nejlepší lék na všechny strasti batolete.
Některé otázky je lepší nepokládat. Zvlášť pokud proti vám stojí nastávající maminka po probdělé noci, která už si sotva vidí na špičky u nohou. Pozor, hormony dokáží hodně. Nedivte se, že některé těhotné jsou ostré jako břitva!
Hledáte místo, které bude odpovídat vašim náročným požadavkům a které poskytne prostor i pro vaše děti?
Pokožka miminka je velmi citlivá a náchylná k nejrůznějším alergickým reakcím, vyrážkám a ekzémům, proto je nezbytné dbát na správnou péči o jeho oblečení, abychom předcházeli podráždění. Jak správně prát a žehlit oblečení pro miminka?
Každá milující maminka chce pro své děťátko jen to nejlepší, a to se týká samozřejmě i jídla. Některé maminky připravují domácí stravu a doplňují ji kupovanou kojeneckou výživou, jiné příkrmy převážně kupují a občas něco uvaří. Ty se někdy setkávají s názorem, že to pro jejich dítě není dobrá volba. Vybrali jsme několik nejčastějších argumentů proti kupované kojenecké výživě a pokusili se na ně odpovědět. Vycházeli jsme při tom z postupů při výrobě Hamánkových kojeneckých výživ.
Je lepší v pokročilém stupni těhotenství klepat kosu v krutých mrazech nebo snášet úmorné vedro? S těhotnou kamarádkou Jitkou jsme vedly debatu na tohle téma, právě když digitální teploměr za oknem ukazoval pěkných 34 stupňů nad nulou. Jitka se zakousla do dalšího dílku melounu a hodila nohy na konferenční stolek. Evidentně jí bylo ještě větší vedro než mně.
