Hamánek - Markéta Plecháčová: Díky mateřství jsem se naučila být trpělivá

Je to už více než rok, co ses rozhodla ukončit kariéru zpěvačky ve skupině Verona. Nestýská se ti někdy po koncertech a práci ve studiu?

Ano, je to přesně rok. V podstatě jsem k této životní změně došla přirozeně, nějakou dobu už jsem to sice zvažovala, ale s příchodem rodiny a nové životní fáze se vše jen trošku uspíšilo. Hudba zřejmě vždy bude součástí mého života, ale priority změnily své pořadí. V současné době se jí věnuji jen okrajově. Ve volném čase (kterého moc nezbývá) pracuji na svém sólovém hudebním projektu MARQET, takže si párkrát do roka zazpívám a práce ve studiu, když se do něj tedy dostanu, mě stále velmi baví! Přiznám se, že možná ještě víc než samotné vystupování.

Dá se říct, že jsi dnes maminkou v domácnosti na plný úvazek? Vyhovuje ti to tak?

Své nové životní role maminky si moc užívám a myslím, že přišla ve správnou dobu. Je to disciplína náročná, ale ta láska a radost ze života, když můžete trávit čas se svým prckem a třeba ho jen pozorovat, jak se postupně vyvíjí a roste, je veliká.

Maxíkovi je dva a půl roku, což bývá označováno jako nejnáročnější období dítěte. Souhlasíš s tím?

Pro mě bylo zatím nejnáročnější období kolem 2-3 měsíce, kdy opadl adrenalin z toho, že se nám narodilo miminko a nastala denní rutina starání se o dítě. Tápala jsem, nevěděla moc co s ním a byla jsem ještě ke všemu strašně unavená a nevyspalá. To se časem zlepšilo a vše si tak nějak sedlo. Pak, když bylo Maxíkovi kolem roku a půl, tak to pro mě bylo další náročné období, protože vyžadoval prakticky neustálou pozornost, všechno zkoušel, byl rychlý, ale zatím se s ním nedalo na ničem moc domluvit. To jsem občas už opravdu nevěděla jak dál a jak některé situace řešit. Ale každé období jednou skončí a zase se vše změnilo! Teď si spolu naopak vše víc užíváme a podstatně lépe komunikujeme, tak uvidíme, jak nám to půjde dál a jakou změnu nám přinese příchod sourozence.

V čem je Max po tobě?

Myslím si, že je po mně hodně zvídavý, veselý a aktivní – nezastaví se od rána do hodně pozdního večera.

Oba jste s manželem umělecky založení. Pozoruješ i u synka nějaký talent?

Baví ho dělat skoro všechno, ale výtvarný talent kromě počmáraných zdí zatím úplně neprojevuje. Je ale zřejmě po nás po obou pohybově nadaný, takže ho asi budou bavit různé sportovní disciplíny. 

Shodnete se doma na výchově?

Ano, jsme velmi liberální a snažíme se být doma rovnocennými partnery. Autoritativní přístup a jakýkoli režim nám je v podstatě cizí. Vše si vzájemně vysvětlujeme a hledáme společná řešení. Na tom, jak se nám líbí žít a jak náš rodinný život vypadá, se tedy shodneme, což je si myslím zásadní. A cílem je, aby nám všem spolu bylo dobře a nikdo nedělal nic na úkor těch druhých.

Co tě na mateřství nejvíc překvapilo?

Nejvíc mě překvapilo asi to, jak hodně dokážu být trpělivá. Myslím, že to překvapilo i lidi v mém okolí:-). Dále také to, jak se člověk dokáže dané situaci přizpůsobit. No a význam "únava" nabyl úplně jiného rozměru. Nejtěžší je asi v určitých situacích zachovat klidnou hlavu.

Na jaře se ti narodí druhé miminko. Prozradíš pohlaví?

Neprozradím, protože ho nevím. Ani u druhého miminka jsme si nenechali pohlaví říct, takže nás čeká překvapení. Připadá nám to takhle přirozené a máme se ještě víc na co těšit.

Prožíváš druhé těhotenství jinak než to první? Máš například jiné chutě?

Chutě mě tentokrát už tolik nehoní, ale celkově se na to soustředím méně, přeci jen kolem mě už jedno dítě lítá, a tak těch klidných momentů, kdy si hladím bříško, nebo si s ním povídám, je méně.

Přála by sis velkou rodinu, nebo vám dvě děti stačí?

Já jsem jedináček a pouze jedno dítě jsem mít nechtěla, takže jsem šťastná, že nás čeká další přírůstek a sama jsem velmi zvědavá, jaké to bude, protože to z vlastní zkušenosti neznám. A jestli už pak budeme kompletní? To je otázkou i pro nás. Na tu zatím neznám odpověď.

Se synkem často cestujete. Prozraď, kde jste byli naposledy a jak Váš syn cestování zvládá?

Poprvé jsme byli s Maxíkem u moře na Sicílii, když mu bylo půl roku. Pak jsme cestovali do Barcelony, Portugalska, projeli jsme si Andalusii a tento podzim jsme strávili měsíc na Sardinii. Bereme ho všude s sebou, takže už pár krásných míst viděl a moře zná. Cestování zvládá dobře, jen do auta se mu někdy moc nechce. Tuto zimu už si začal užívat i sníh, takže určitě vyrazíme ještě někam na hory.

Nepřemýšlíš, že bys třeba nazpívala písničky pro děti, když k nim máš teď tak blízko?

O dětských písničkách jsem zatím nepřemýšlela, ale nikdy neříkej nikdy! Ráda bych se i nadále alespoň okrajově pro radost věnovala své hudbě a až budou naše děti větší, mám v hlavě už několik projektů, které bych ráda realizovala, ale o tom až potom:-)

Foto: archiv Markéty Plecháčové