Hamánek - Martha Issová: „Jsem šťastná, že jsem její maminka!“

Vaše Fanynka nedávno oslavila třetí narozeniny. Jaká byla oslava a jaké dostala dárky? S čím si nejraději hraje?

Oslava byla dojemná. Protože má Fany narozeniny o den dříve než její velký kamarád Max, slavili společně, pod širým nebem, stejně jako loni. Přišly celé rodiny, všichni kamarádi, tetky a strejdové a nikomu ani nevadilo, že chvílemi dost pršelo. Dostala spoustu krásných věcí, od všeho trochu – knížky, parádu i hračky. Nejraději čte Trnkovu Zahradu, nosí růžovou tylovou sukni a ordinuje se svým doktorským kufříkem.

Říká se, že kolem třetího roku přichází takzvané „období vzdoru“. Už vás potkalo? Umí se vaše dcerka pořádně vztekat?

Celkem intenzivně se s obdobím vzdoru setkávám od chvíle, co se Františka postavila na nohy a začala vnímat svět. Pevně věřím, že když přišlo dřív, stejně tak i odezní… Ale neprojevuje se tím, že by se nějak výrazně vztekala. Ona jen moc ráda dělá opak všech mých proseb a doporučení a je na ní vidět, že má obrovskou radost, když se jí podaří mě vytočit. Jediné, co jakž takž funguje, je přestat si jí v tu chvíli všímat a pak jí v klidu vysvětlit, že když bude dělat tohle, může nastat tohle, a nabídnout jí jinou, pozitivní variantu.

Kdy začne Fanynka chodit do školky? Máte z toho obavy?

Do školky začne chodit po prázdninách a dost se na to těším. Mám pocit, že je Fanynka ve svých třech letech vyrovnaná a veselá holka, se kterou je radost být a která je ve společnosti jiných dětí šťastná. Ovšem tím neříkám, že nebudu plakat, až ji tam v září povedu…

Jaké byla Františka miminko? Jak vzpomínáte na její první roky života?

Když jsem holkám v šatně Dejvického divadla při první návštěvě vyprávěla, jak se máme, řekla mi kolegyně Babčáková: „Ty vůbec nevíš, co je to mít dítě!“ Fany totiž byla úžasná. Když jsme se vrátily z porodnice, odjela jsem ke svým rodičům, kde jsme byly až do konce šestinedělí obklopeny láskou a péčí, což asi mělo velký vliv na to, že jsme si ho celé velmi užily. Fany usínala v devět večer po kojení a spala do osmi ráno, kdy jsem ji musela budit, protože moje prsa praskala ve švech. Od samého začátku dobře naladěná, láskyplná a vtipná bytost, ze které máte pocit, že svět je dobré místo pro život. Jsem šťastná, že jsem její maminka.

Projevují se u ní nějak umělecké sklony po rodičích? V čem už teď podle vás vyniká?

Vzhledem k tomu, že jsem naprosto objektivní, můžu posoudit, že vyniká úplně ve všem. Především v komunikaci předvádí nevídané kousky. Jinak taky krásně kreslí, tancuje a zpívá. A umí několik jazyků –   tučňácky, švédsky, anglicky a pintonsky.

Kdo je u vás ve výchově přísnější – vy anebo tatínek? A máte tu správnou „rozmazlovací babičku“?

David vyhrožuje, já konám. Čímž nemyslím, že bych ji snad nějak tloukla, to ne! Ale pokud řeknu, že když neposlechne, budu muset přikročit k nějakému výraznějšímu upozornění, vždycky to splním, na rozdíl od tatínka! A babičku máme fantastickou. I dědu. Neboli „bábinku a doudu“, jak jim Fanynka říká. Jsme spolu všichni často a moc rádi, k mojí velké radosti.

Jak dlouho jste ji kojila a kdy jste začala zavádět příkrmy?

Byli jsme v trochu nestandardní situaci, protože když bylo Františce sedm měsíců, jeli jsme na měsíc pryč a já jsem nechtěla začít s příkrmy v cizím prostředí, proto jsem ji do poloviny devátého měsíce plně kojila. Pak jsem postupně přidávala mrkev, brambory, ovoce a nakonec maso.

Jaký je její jídelníček dnes? Co má ráda?

Ona má velmi pozitivní vztah k jídlu a jí věci, které byste u dítěte ani nečekali. Miluje olivy v jakékoli podobě, ryby, zeleninu, jehněčí maso, kozí a ovčí sýry a podobně. Rozhodně si vždycky raději vybere slané než sladké, což jí, doufejme, dlouho vydrží. Nejíme doma skoro žádné uzeniny, výrobky z kravského mléka a bílé pečivo.

Jak vzpomínáte na svůj porod? Potvrdilo se i u vás to, že hormony štěstí brzy zaženou vzpomínky na bolest? Dokážete si už teď představit mít druhé děťátko?

Vzpomínám na něj s láskou, i když jsem samozřejmě měla chvilky, kdy jsem si hodně přála, abych to už měla za sebou. Ale byl to rozhodně mimořádně silný zážitek. Nikdy jsem se necítila tak blízko přírodě a nějakému jádru života, nebo jak to říct. Bylo to krásné. A nejlepší bylo, když mi ji hned potom, co vylezla ven, položili na břicho. To jsem myslela, že vybouchnu štěstím. Vzpomínky na bolest zmizely velmi rychle a o tom, že bych chtěla mít druhé dítě, jsem nepochybovala ani na vteřinku. Ale nechci to vůbec zakřiknout!

Jak vás mateřství změnilo? Jste dnes jinou Marthou, než jakou jste byla před otěhotněním a porodem?

To je strašně těžká otázka. Bylo by opravdu nadlouho, kdybych to měla všechno popsat, ale pokusím se stručně: Myslím, že moje, říkejme tomu duše, nebo podstata mojí osobnosti, se nezměnila. Že já zůstávám pořád tou bytostí, kterou jsem byla a kterou, doufejme, i budu. Nicméně mateřství mi otevřelo novou dimenzi a rozměr vnímání světa a taky mě mnohem víc nutí se sebou něco dělat, protože chcete svým dětem připravit život co nejšťastnější, nezatěžkaný něčím, co je ve vašich silách vyřešit, a tím se zase o kus dál posunout směrem k nějaké celkové harmonii. A taky je pak člověk takhle chytrý jako rádio! (směje se)

Foto: archiv Marthy Issové

Hamánek č. 19 – podzim / zima 2015