„To za nás nebylo“ aneb ohlédnutí za mateřstvím v době minulé. Část 3: Jesle aneb Ke strojům, batolata!
Prvního veřejného uznání jsem se dočkala v šesti měsících života. Maminka mě při tom držela na klíně, oblečenou do sněhobílých dupaček a krajkové čepičky. Předseda národního výboru držel dlouhou řeč, ve které mi pogratuloval k tomu, že jsem se stala občanem Československé socialistické republiky a rodičům kladl na srdce, aby mi vštěpovali správné hodnoty.

