Prvního veřejného uznání jsem se dočkala v šesti měsících života. Maminka mě při tom držela na klíně, oblečenou do sněhobílých dupaček a krajkové čepičky. Předseda národního výboru držel dlouhou řeč, ve které mi pogratuloval k tomu, že jsem se stala občanem Československé socialistické republiky a rodičům kladl na srdce, aby mi vštěpovali správné hodnoty.
Předal jim pamětní list a vkladní knížku se stokorunou, což bylo „lepší než drátem do oka“, jak se vyjádřila babička. Já jsem mezitím žižlala máminy korále a klady socialistického zřízení mi byly naprosto ukradené. Prý jsem nakonec usnula.
Když nad tím teď přemýšlím, vlastně docela chápu, že se tradice „vítání občánků“ znovu vrátila. Všichni rodiče mají přece pocit, že by měli svého malého občánka oficiálně uvést do společnosti. Dát najevo, že přišel na svět někdo nový, důležitý, s kým je třeba počítat. Mně se do oficiálního „vítání“ nechtělo. Uspořádali jsme místo toho zahradní slavnost, na kterou jsme sezvali celou rodinu a nejlepší přátele, kterým jsme Jonáška představili a „předvedli ho“, jak to vyhodnotila babička.
Babička. Jaké já měla štěstí, že jsem ji měla! Jako půlroční mě převzala a trpělivě se mnou každý den absolvovala totéž kolečko: vyzvednutí v šest třicet na zastávce tramvaje, ranní krmení, procházka, nákup, vaření oběda, polední krmení, popolední uspávání, odpolední procházka, předání mámě v patnáct nula nula. To Zdena od sousedů neměla takové štěstí jako já a nastoupila hned v roce „do fachy“. No vážně. Žasla jsem, když jsem před nedávnem shlédla archivní záznam rozhovoru s jistou ředitelkou jeslí. Někdy v sedmdesátých letech zcela vážně tvrdila, že doba, kterou dítě stráví v jeslích, je vlastně takovou jeho „pracovní dobou“.
O jesle byl obrovský zájem a rodiče často na umístění dítěte čekali v pořadníku. Babička vtipkovala, že na některé se dostane až ve chvíli, kdy drží dítě v ruce vysokoškolský diplom. V jeslích se o děti staraly zdravotní sestry. Připravovaly jim sunar, který ráno donesli rodiče, a venku je vozily v několikamístných kočárcích. Jesle byly zdravotním zařízením, ale jesličkové děti tedy moc zdravé nebyly. Každou chvíli byly jesle zavřené kvůli nějaké epidemii. To byla Zdena šťastná, protože měla „dovolenou“ a nemusela vstávat v pět ráno.
O delší rodičovské dovolené si většina raně socialistických matek mohla nechat jenom zdát. V padesátých letech byla mateřská nejkratší, jen osmnáct týdnů. V první polovině šedesátých let se prodloužila, ale nebyla honorovaná, a tak o ni nebyl moc velký zájem. Maminky začaly zůstávat ve větší míře doma s dětmi teprve poté, co byl zaveden vyšší příspěvek. Doba rodičovské se postupně prodlužovala.
Jsem ráda, že jsem nemusela v roce „do práce“. Až ve třech letech jsem se stala hrdou žačkou mateřské školy. A to už jsem byla v mnoha ohledech „hotový“ člověk.
„To za nás nebylo“ aneb ohlédnutí za mateřstvím v době minulé:
Část 2: Už jsme doma! Ale na jak dlouho?
Část 3: Jesle aneb Ke strojům, batolata!
Foto: Shutterstock
Mám v živé paměti obrázek batolete navlečeného v kombinéze, které se hystericky zmítá v kaluži rozbředlého sněhu mezi střepy po silvestrovské veselici. Nacpat ho do kočárku je prakticky nemožné. Ale bez něj se nehneme ani o centimetr. Co teď?
Dva dny ve školce po nemoci a pak zase týden doma s velkou rýmou a bolavým ouškem. Tak se to táhne celý podzim a zimu, někdy i jaro. Dítě se doma nudí, matka šílí, dětská lékařka jen opakuje, že je to v prvních školkových letech normální. Co s tím?
Strávila jsem jeden prázdninový týden na chatě s kamarádkou, jejím ročním synkem a pytlem rohlíků. Rohlík zvaný lidově „gumák“ se totiž ukázal jako nejlepší lék na všechny strasti batolete.
Některé otázky je lepší nepokládat. Zvlášť pokud proti vám stojí nastávající maminka po probdělé noci, která už si sotva vidí na špičky u nohou. Pozor, hormony dokáží hodně. Nedivte se, že některé těhotné jsou ostré jako břitva!
Hledáte místo, které bude odpovídat vašim náročným požadavkům a které poskytne prostor i pro vaše děti?
Pokožka miminka je velmi citlivá a náchylná k nejrůznějším alergickým reakcím, vyrážkám a ekzémům, proto je nezbytné dbát na správnou péči o jeho oblečení, abychom předcházeli podráždění. Jak správně prát a žehlit oblečení pro miminka?
Každá milující maminka chce pro své děťátko jen to nejlepší, a to se týká samozřejmě i jídla. Některé maminky připravují domácí stravu a doplňují ji kupovanou kojeneckou výživou, jiné příkrmy převážně kupují a občas něco uvaří. Ty se někdy setkávají s názorem, že to pro jejich dítě není dobrá volba. Vybrali jsme několik nejčastějších argumentů proti kupované kojenecké výživě a pokusili se na ně odpovědět. Vycházeli jsme při tom z postupů při výrobě Hamánkových kojeneckých výživ.
A zase pláč a skřípění zubů. To druhé v mém podání, protože dvouměsíční Máťa nebyl ještě chrupem vybaven. To bude tím kozím sýrem s brusinkami, míní moje matka, babička vřeštícího kojence. Snědla jsi večer topinku s česnekem, připomíná mi včerejší prohřešek rozespalý manžel. Neměla jsi k obědu čočku? Sýr? Brokolici? Utopence? Brambory? Nakládané okurky?
