Jak na sladké u malých dětí – zakazovat, regulovat, nebo nechat dítě rozhodovat?

Jak na sladké u malých dětí – zakazovat, regulovat, nebo nechat dítě rozhodovat?
Sladkosti jsou v rodinách s malými dětmi velmi častým tématem a někdy také zdrojem nekonečného (a často dosti úmorného…) vyjednávání. Na jedné straně nechceme dětem sladké zakazovat, na druhé straně ale víme, že jeho nadměrná konzumace není pro dětský organismus vhodná. Jak tedy najít tu správnou rovnováhu? Je lepší sladkosti úplně zakázat, přísně regulovat jejich množství, nebo nechat dítě, aby si třeba samo rozhodlo, kolik jich sní?
Proč děti tolik milují sladké?
Hned na úvod je dobré zmínit, že preference sladké chuti je u dětí do určité míry vrozená a přirozená. Sladká chuť byla z evolučního hlediska spojena se zdrojem energie a je považována za bezpečnou. Děti ji přirozeně vyhledávají více než dospělí. Není tedy nic neobvyklého, když dítě upřednostní sladký koláč před zeleninovou svačinou. Velkou roli ale samozřejmě hraje také prostředí, ve kterém vyrůstá, a stravovací návyky celé rodiny.
Proč bychom tedy měli příjem sladkostí hlídat? Především proto, že často obsahují poměrně velké množství cukru a celkové energie, ale naopak málo vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Jejich nadměrná konzumace může vytlačovat z jídelníčku nutričně hodnotnější potraviny a třeba například zvyšovat riziko vzniku zubního kazu. U dětí mladších dvou let se doporučuje přidanému cukru pokud možno vyhýbat úplně (ale samozřejmě v praxi je to často náročné uhlídat), u starších dětí je dobré množství rozumně omezovat.
Je ale důležité si uvědomit, že není cukr jako cukr a hodně záleží také na tom, v jaké potravině ho přijímáme. Cukr přirozeně obsažený v ovoci nebo neochucených mléčných výrobcích není z výživového hlediska to samé jako cukr ve sladkostech či slazených nápojích. A pozor, ani med, javorový sirup či jiný přírodní sirup nebo ovocné šťávy nejsou z hlediska obsahu cukru automaticky zdravější alternativou. Všechny totiž obsahují tzv. volné cukry, jejichž příjem bychom měli u dětí omezovat. Rozhodně tedy neplatí, že pokud klasický cukr nahradíme medem nebo sirupem, můžeme sladit bez omezení.
Zakázané ovoce chutná nejlépe. Platí to i pro sladkosti?
Možná vás napadá, že nejjednodušší bude sladkosti z dětského jídelníčku úplně vyřadit. Jenže přehnaně přísné zákazy mohou mít i opačný efekt. Pokud dítě vnímá sladkosti jako něco výjimečného, nedostupného a zakázaného, mohou se pro něj stát ještě atraktivnějšími a prostě je bude mnohem více vyhledávat. Při první příležitosti pak může mít tendenci sníst jich více, než by snědlo za běžných okolností, protože si bude chtít ukojit tu touhu po sladkém, kterou v sobě má.
Ani opačný extrém, tedy neomezený přístup ke sladkostem, ale není ideální. Malé děti ještě nedokážou plně zohlednit dlouhodobé důsledky svého výběru a přirozeně mohou upřednostňovat potraviny, které jim nejvíce chutnají. Nejlepší cestou je proto určitá rovnováha. Rodič rozhoduje, jaké potraviny budou doma dostupné a kdy je nabídne, dítě by ale mělo mít prostor vnímat vlastní hlad a sytost. Rozumně nastavené hranice nejsou totéž jako přísné zákazy.
Pět pravidel, která vám pomohou nastavit zdravý vztah dětí ke sladkostem
1. Nedělejte ze sladkostí odměnu ani trest. Věty typu „Když sníš všechnu zeleninu, dostaneš pak za odměnu čokoládu.“ mohou nechtěně způsobit, že dítě začne sladkost vnímat jako něco mimořádně hodnotného, zatímco zelenina se stane jen nepříjemnou překážkou na cestě k odměně.
2. Nastavte jasná pravidla. Dítěti pomáhá, když ví, že sladkosti mají v jídelníčku své místo. Nemusíme stanovovat přísné denní příděly, ale můžeme se například domluvit, že si něco sladkého dáte společně ke svačině nebo po obědě.
3. Pozor na celodenní uzobávání. Z hlediska zdraví zubů není důležité jen množství cukru, ale také to, jak často si něco sladkého dítě dává do pusy nebo pije sladký nápoj. Neustálé pojídání bonbonů nebo sušenek vystavuje zuby opakovanému působení cukrů a současně může narušovat běžný stravovací režim. Sladkost je proto vhodnější nabídnout v rámci konkrétního jídla – např. na svačinu.
4. Nedělejte ze sladkostí strašáka. Kousek dortu na narozeninové oslavě nebo zmrzlina na výletě rozhodně nejsou důvodem k výčitkám. Není potřeba dětem opakovat, že právě snědly něco nezdravého. Důležitý je celkový jídelníček.
5. Jděte dětem příkladem. Děti se učí především pozorováním. Pokud doma běžně jíte pestře a sem tam si dáte něco sladkého jako domácí koláč, kousek kvalitní čokolády apod. je větší pravděpodobnost, že si podobné návyky postupně osvojí také vaše děti.
Co když dítě vyžaduje sladké neustále?
Pokud dítě žádá něco sladkého prakticky celý den, zkuste se nejprve zamyslet nad jeho běžným jídelníčkem. Dostává pravidelně dostatečně sytivá a nutričně vyvážená jídla? Obsahují jeho hlavní jídla dostatek bílkovin, komplexních sacharidů a vlákniny, které společně přispívají k delšímu pocitu sytosti? Není příliš hladové, unavené nebo se jednoduše nenudí? Někdy totiž sladkost slouží také jako rychlé rozptýlení nebo způsob, jak zvládnout nepříjemné pocity a emoce. A právě proto bychom ji neměli automaticky nabízet pokaždé, když dítě brečí nebo je nespokojené.
Hlavně s rozumem a bez zbytečných zákazů
Vaším cílem by rozhodně nemělo být vychovat dítě, které nikdy neochutná bonbon, čokoládu nebo kus dortu. Pokud se budete snažit děti od sladkostí chránit zuby nehty, v pozdějším věku se to může negativně projevit. Mnohem důležitější je, je naučit, že sladkosti mohou být příjemnou součástí jídelníčku, ale nejsou jeho základem ani odměnou za dobré chování. Zdravý vztah k jídlu se totiž nevytváří přísnými zákazy, ale především dlouhodobými návyky a prostředím, ve kterém dítě vyrůstá. A nezapomínejme, že právě my, rodiče, jsme pro děti tím největším vzorem.
RNDr. Michaela Bebová