Co si správně představit pod pojmem pravidelnost?

Určitá pravidelnost ve stravování se vždy objevuje jako jedno z výživových doporučení pro zdravé stravování nejen dětí. Ne vždy je však jasné, co je tím přesně myšleno. Má to být jídlo ve stále stejný čas? Nebo postačí jen 3 hlavní jídla a 2 svačiny a je jedno kdy. Správná cesta je vždy někde uprostřed – snaha o pravidelnost nemá být stres ani tlak na dítě, má přinášet klid a jistotu nejen pro zdravou psychiku dítěte, ale i pro samotný trávicí systém.

 V ideálním případě bychom se měli snažit, aby dítě mělo podobný počet jídel za den, v přibližně stejných časech a v podobném rytmu. Obzvláště u miminek je důležité, aby se střídala aktivita, jídlo a následoval odpočinek. Děti se naučí, že po dopoledním hraní následuje oběd, po obědě spánek apod. Z pravidelnosti těží i samotný trávicí systém – vyvíjí se a optimalizuje tvorba žaludečních kyselin, trávicích enzymů a fungování střevního mikrobiomu. Vše se „ladí“ podle toho, jak často, kolik a co miminko jí.

Co pravidelnost určitě není?

Pravidelnost není nucení do jídla podle hodinek – dítě má právo někdy sníst méně a někdy jídlo odmítnout (vždy se snažíme tyto signály brát i pozitivně –> dítě umí číst signály svého těla, je to zpětná vazba pro mě jako pro rodiče). Role rodiče je nabízet v plus mínus přiměřeném množství i podle toho, jak obecně dítě jí. To ale neznamená, že dítě vždy musí sníst vše. Nucení dojídat vše, co má dítko na talíři nemá žádné pozitivní opodstatnění. Zdravý vztah k jídlu se buduje na vlastním rozhodnutí o tom, kolik sním.

Co rozhodně není cesta k úspěchu je neustálé podbízení různých potravin dítěti jen proto „aby něco snědlo“. V praxi často samozřejmě potřebujeme, aby se dítě najedlo v čas, protože posléze potřebujeme někam odejít/odjet apod. Pokud dítko jídlo samo nejeví zájem, nemá hlad a v tu chvíli nemá cenu ho k něčemu nutit.

V neposlední řadě je velkým úskalím „uzobávání“ průběžně celý den. To jednak vede k tomu, že dítko nedostane pořádný hlad a nikdy nesní standardní porci, ale neodpočine si ani trávicí systém.

Jak vypadá přibližný jídelníček dětí podle věku?

Pravidelnost ve stravování se u dětí neobjevuje ze dne na den. Je to proces, který se vyvíjí spolu s dozráváním trávení, motoriky i nervové soustavy. Jinou podobu má u půlročního miminka a jinou u dvouletého batolete.

6.–8. měsíc

Hlavním zdrojem energie a živin je mateřské mléko či kojenecká formule. Příkrmy v prvních dvou až třech měsících slouží jednak ke zavedení potravinových alergenů do života dítěte, ale hlavně k seznámení se s bohatých světem jídla – dítě se doslova učí jíst, objevuje chutě, barvy a struktury jídla. V jídelníčku má zpravidla 1–2 příkrmy denně, které se objevují v klidné fázi dne, nejčastěji okolo oběda či večeře.

9.–12. měsíc

V tomto období se postupně utváří struktura dne. Většinou se ustálí snídaně, oběd a večeře, denní příjem mléka/kojení a jídlo se objevuje v pravidelných časech. V případě potřeby jsou zařazovány svačiny, ty jsou ale zpravidla individuální a měly by být uzpůsobeny apetitu dítěte. U miminek postačí ovocná kapsička či kousek ovoce, zeleniny apod. Dítě už většinou sedí v židličce a jídlo si užívá všemi smysly. Poznává nové potraviny a pestrost jídelníčku.

1–3 roky

Batole už má ustálený a pravidelný jídelníček, který se často mění vlivem nálady a batolecích „vrtochů“. Dítě z různých důvodů může různé potraviny odmítat, testuje své hranice. Rodič by měl v ideálním případě zachovat klid a dále jídlo nabízet ☺ V tomto období je totiž důležité nastavit dítěti pevné hranice a příliš neustupovat – i to je pro dítě proces učení a poznávání. Pokud dítě hlavní jídlo odmítá, nenabízíme mu alternativy, ale v první fázi vyčkáváme. Velmi často se dítko k jídlu vrátí, až dostane hlad (nebo rozum ☺). Snídani, oběd a večeři doplníme svačinami podle potřeby – neměly by ale být velké, aby dítě mělo dostatek prostoru pro oběd a večeři. Není problém zařadit druhé večeře, které by měly být lehké, aby nezatížily trávení na noc.